Populace Dusterů roste
I letos jsem se rozjel na jih a díky navigaci jsem se podíval do míst, o kterých jsem snad ani netušil, že existují. Jako nejrychlejší cestu z Mnichova do Innsbrucku totiž navigace nevyhodnotila dálnici, ale cestu přes Bad Toeltz a následně přes nádhernou krajinu Karwendelvorgebirge, kde jsem byl opravdu rád, že řídím čtyřkolku, protože silnice stoupala a stoupala a z úzké se odbočovalo na ještě užší, až konečně jsem se dostal dostal do míst, která byla opravdu turisticky atraktivní, ale v zimě tam asi moc aut neprojede. Posléze jsem se přece jen zas dostal mezi lidi, najel na bundesstrasse od Garmisch-Partenkirchen a již poměrně neromanticky jsem dojel do Innsbrucku. Odtud jsem již tradiční cestou přes Brener pokračoval až do Passo del Tonale v Italii.
Tento poněkud rozvleklý úvod je zde proto, že jsem cestou potkal hromadu Dusterů. Ne však na dálnici, po které jsem ujel v jednom směru tak cca 700km, ale v těch zbývajících cca 200km horami. Jestli jsem na dálnici za celou cestu potkal tak dva -tři, pak v horách jižně od Bad Toeltz jsem je po nějakém čase přestal počítat, co jich tam bylo. Navíc i barvách, které jsem dosud neviděl (třeba olivově zelená). Druhé Dusteří hnízdo bylo v oblasti Passo del Tonale. Tam jich už sice bylo méně než v německých horách , ale pořád hodně. V uvedených oblastech naopak téměř vymizely Škoda Yetti. Ty pokud vůbec byly, měly převážně českou SPZ a spíše byly vidět na dálnicích. Důstojnou konkurencí Dusterům v Itálii je Suzuki SX4 a její téměř nerozeznatelné dvojče od Fiatu. I těch jsem tam během týdne potkal desítky narozdíl od Německa a Rakouska, kde jsem viděl po jedné.
Nemám přesný počet Dusterů, které jsem za tu cestu potkal, ale byly jich desítky. A hlavně daří se jim nejlépe v horách a lesích .
TP